Kalendář

Rok v Deabartu má 368 dní

Dělí se na 12 měsíců po 30 dnech + 8 dní, které nepatří do žádného měsíce. Pojem týden ani žádný obdobný nepoužívají.

Astronomický rok je ve skutečnosti 367,89 dne, takže přestupný rok by se vkládal 1x za 10 let, a 1 den by se ubíral místo přidával, ale v Deabartu princip přestupného roku neznají. Kdyby přestal souhlasit kalendář s pohyby slunce, král by společně s Nejvyšším soudcem a Nejvyšší ranhojičkou vyhlásil zimní slunovrat v době, kdy má být, bez ohledu na kalendář. Od zimního slunovratu by se pak začal počítat následující rok. Lunární cyklus trvá 30,4 dne, tedy lunární rok je o 3,09 dne kratší než solární.

Měsíce se spisovně označují ne že „je takový měsíc“ ale „na obloze svítí takový měsíc“. Měsíce a dny mimo měsíce jsou následovné:

Zimní slunovrat – 3 dny mimo kalendář (den zimního slunovratu, jeden den před a jeden den po)

Vlčí měsíc – odpovídá zhruba lednu

Hladový měsíc – odpovídá zhruba našemu únoru

Husí měsíc – zhruba náš březen

Jarní rovnodennost (Dairmachan – Mnohotvárnost) – jeden den mimo kalendář

Vaječný měsíc – přibližně náš duben

Květný měsíc – přibližně náš květen

Jahodový měsíc – zhruba odpovídá našemu červnu

Letní slunovrat (Midain Achar – Den bez noci) – tři dny mimo kalendář (den letního slunovratu, jeden den před, jeden den po)

Bouřný měsíc – odpovídá našemu červenci

Lososí měsíc – zhruba náš srpen

Obilný měsíc – odpovídá našemu září

Podzimní rovnodennost (Lialla Nag Lódh – Laně u jezera) – jeden den mimo kalendář

Lovčí měsíc – přibližně náš říjen

Ojíněný měsíc – zhruba náš listopad

Temný měsíc – odpovídá našemu prosinci

Magie

Besann či besanna je člověk s vrozeným magickým talentem. Tato schopnost je velice specifická (např. schopnost komunikovat s koňmi, předávat své emoce pomocí písně, porozumět instinktivně charakteru zranění a instinktivně vybrat nejlepší léčbu). Schopnosti se poprvé projevují kolem desátého roku života, jejich síla vrcholí kolem třiceti let, pak nepatrně slábne. Schopnost besanna či besanny nelze nijak získat ani předat. Obecně se soudí, že tento jev je způsoben okolnostmi při narození (např. konstelace hvězd, síla magie v místě narození). Speciálním a častým případem besanny jsou vědmy. Téměř výhradně ženy, mají schopnost předvídat, jakými stezkami se může ubírat budoucnost. Jejich prokletím je, že z mnoha možných budoucností nedovedou rozeznat tu, která skutečně nastane, a jakým přesně sledem událostí k ní dojde. Proto nedokáží budoucnost příliš ovlivnit.

Besanny a vědmy, které unavil život mezi lidmi, se sdružují na Ostrově Tkadlen. Prostředky pro obživu získávají zejména tkaním nesmírně cenných látek, o kterých se tvrdí, že mají kouzelné vlastnosti. Říká se, že dokáží poradit v každé strázni, ale zároveň za své rady žádají takovou cenu, že jejich pomoc si dovolí hledat jen naprostý zoufalec.

Dále kolují pověry o laenimh, což jsou duchové přírody. Hrají roli spíše skřítků, pokud je člověk rozzlobí, tropí mu naschvály, pokud si je udobří, přinášejí drobné radosti. V některých místech (zejména v horách) se jim ale přisuzuje moc srovnatelná s bohy.

Každá vesnice má také svůj strom nebo kámen, kde probíhají všechny náboženské obřady. Tato místa mohou nahrazovat dříve používaná obětiště. Dodnes ale lidé občas přinášejí oběti laenimh na stará místa. Principem oběti je napodobit oběť Matky a skrz magii oběti vdechnout život své představě. K usměrnění obětí se používaly figurky, znázorňující požadovaný výsledek (například panáček se zvýrazněnou poraněnou částí těla, která se měla uzdravit, nebo těhotná žena, pokud mělo kouzlo způsobit početí apod.).

Míry a váhy

Čtení a psaní je téměř výsadním uměním laghanů a nian. Vzdělanost se shromažďuje v dírnenech, většina znalostí mezi lidem je předávaná ústně, často v podobě říkanek či písniček.

Deabartská míle má asi 1,1 km a rovná se vzdálenosti mezi dvěma branami Rícasealu. Jako délková míra se používá loket, který se ale může lehce lišit mezi jednotlivými kmeny, ale v zásadě se pohybuje od 75 do 85 cm. Uprostřed tržišť bývá zvon či gong, na který se zvoní při důležitých oznámeních, a u něj bývá nějakým způsobem vyznačená délka lokte, používaná na daném tržišti. Loket se vždy dělí na 30 palců, délka palce se tedy s mírnými odchylkami pohybuje podle místa mezi 2,5 cm a 2,8 cm.

Jako jednotky hmotnosti se používá libra (0,6 kg) a kámen (20 liber, 12 kg). Závaží bývají podobně jako u délkových měr k dispozici na tržišti. Pro vážení menších hmotností bývají ještě závaží o hmotnosti půllibry a čtvrtlibry.

Církev

Církev se dělí na dvě hlavní větve – Laghany, zasvěcené Otci, a Niany, zasvěcené Matce. Každá větev má své domy, tzv. dírneny, které kombinují prvky kláštera a školy. V dírnenu je určitá komunita stálých obyvatel a dále tam přicházejí mladí uchazeči, kteří zde 10 let studují, než získají titul laghana nebo niany. V dírnenech se uchovává vědění a kněží jsou téměř jediní, kdo umí číst a psát. Učedník může odmítnou na konci studia titul, ale platí pak dírnenu značnou částku, odvíjející se od toho, jak dlouho studoval, než odešel.

Pouze kněží smí vyslovovat jméno Otce a Matky. Kněží nepodléhají celibátu a mohou zakládat rodiny. Žijí do značné míry z poplatků za své služby, ale většinou mají i malou zahrádku a nějaký dobytek, takže na poplatcích nejsou zcela závislí. Platí se jim za jejich služby u porodu, svatby i pohřbu.

V Rícasealu vždy sídlí jeden laghan a jedna niana. Laghan má titul „Nejvyšší soudce“, Niana má titul „Nejvyšší ranhojička“. Jde o prestižní místa a Nejvyšší soudce a Nejvyšší ranhojička mají zároveň funkce hlavy církve.

 Laghanové, zasvěcení Otci, fungují i jako soudci. Jsou vyučení v zákonech a pod dohledem náčelníka rozsuzují spory. Při rozsudku má poslední slovo náčelník (případně kníže, král), který ale většinou dá na radu laghana. Laghanové sestavují smlouvy zejména o dědictví a koupi a prodeji majetku, ale i svatební. Zároveň jsou také ceremoniářem při korunovaci a uvádění nových knížat a náčelníků do funkce a funguje jako oddávající na svatbách. Laghanové mají obvykle příjmy ze sestavování smluv a dělení dědictví. Laghanové jsou většinou muži, ačkoliv mohou být přijaty i ženy.

 Niana, zasvěcená Matce, funguje zároveň jako vypravěčka příběhů, zejména na slavnostech, kde zpívá nebo přednáší balady. Funguje jako ceremoniářka na pohřbech a žehná novorozenému dítěti. Niany bývají zároveň často ranhojičky a určují vhodnou dobu k setí a sklizni, stejně jako radí v chovu domácích zvířat (určují, kdy a kde se mají připouštět zvířata, případně vybírají mezi zvířaty vhodné páry). Niany získávají peníze ranhojičským uměním a dostávají malý díl sklizně za své rady a odměnu, pokud je úspěšné připuštění hospodářských zvířat, které domluvily. Niany bývají ženy, ale mužům není zakázáno stát se nianou.

Lidé nosí své starosti a přání spolu s drobným darem ke kněžím – laghanovi pro záležitosti spravované Otcem, nianě pro záležitosti Matky. Ti vždy za úplňku přednášejí tyto prosby Matce a Otci na posvátném místě (obvykle velký kámen nebo strom někde poblíž vesnice, každá vesnice takové místo má), zbožní lidé mohou z dálky pozorovat. Ráno po úplňku pak chodí mezi lidmi a prozrazují jim odpověď Matky a Otce na jejich trápení, případně předávají či předepisují kouzla.

Královský dvůr

Královský dvůr má své sídlo ve velké síni v Rícasealu. Kolem síně v půlkruhu stojí devět domů, jeden pro každý kmen. V domě sídlí vyslanec kmene ke královskému dvoru, který zajišťuje komunikaci mezi králem a knížetem. Rícaseal a jeho okolí je neutrální území, původně poutní místo. V hradbách města smí otevřeně nosit zbraně pouze královská družina a družiny jednotlivých knížat, ty ale smějí zbraně použít jen na obranu svého knížete či krále. O strážní službu se střídají obyvatelé města a během výkonu služby nosí dřevěnou hůl.

U dvora vždy pobývá jeden laghan a jedna niana (viz Náboženství a magie). Laghan má titul „Nejvyšší soudce“, niana má titul „Nejvyšší ranhojička“. Jde o prestižní místa a Nejvyšší soudce a Nejvyšší ranhojička mají zároveň funkce hlavy církve.

Další osobou u dvora je princ či princezna. Jedná se o svéprávného muže nebo ženu, kterého si vybírá král osobně. Princ má za úkol spravovat zemi v případě, že je král indisponován, a v případě smrti krále svolává novou volbu a spravuje zemi do té doby, než na trůn nastoupí nový král. Na krku nosí stříbrné slunce jako odznak svého postavení.

Princ je zároveň velitelem královské družiny. To je elitní garda válečníků, která střeží krále, ale hlídkuje i na hradbách na Rícasealu a udržuje pořádek ve městě. Tato družina má 27 členů, 3 z každého kmene. Všichni nosí na krku bronzové slunce.

 

Mýtus o stvoření světa

Na počátku byla mrtvá země a v ní žili Otec a Matka, ale dosud se nesetkali. Otec si ve své samotě vysnil vše živé na světě a vytvořil jejich podobu z hlíny – trávu, ovce, i vlky. Pořád to ale byly jen hliněné figurky, které se nehýbaly a nedýchaly. Až se pak jednoho dne setkal s Matkou. Ta viděla jeho dílo a zatoužila, aby se stalo skutečností. Věděla ale, že jen krev dává život, a tedy si sedmkrát vnořila nůž do těla, aby Otcovy výtvory mohly oživnout. Její oběť jim vdechla jiskru života. Tráva se zazelenala, ovce zabečely, vlci zavyli. Otec, když to spatřil tehdy rychle stvořil z hlíny ještě podobu Matky, a poslední záchvěv síly z její oběti přivedl zpět k životu ji samou.

Tak se pod korunami buků Matka zamilovala do Otce a on do ní a pojal ji za ženu. Jako svatební dar dala Matka Otci slunce, aby živilo dál její výtvory, a on jí daroval měsíc a hvězdy, aby svítily na jejich svět, když slunce musí odpočívat. Sedm nocí spolu leželi a z každé té noci porodila Matka jednoho syna a jednu dceru, kteří svými dětmi zaplnili svět. Jenže když ve světě vzkypěl život, přišlo s dobrým i to zlé. Lidé poznali bolest, únavu a zoufalství. Tehdy Matka stvořila své poslední dílo – Zámořské kraje, kam odvádí všechny, kteří si prožili svou míru utrpení. Tam se všechny duše znovu setkají v náručí Matky a navždy s ní zůstávají v zemi, kam strasti živých nedosáhnou. Od té doby Matka vládne nad Zámořskými kraji a Otec nad světem živých, i když se často navštěvují a oba se starají o své děti, ať jsou v jakémkoliv světě.