Archiv autora: Lomeril

Besann či besanna je člověk s vrozeným magickým talentem. Tato schopnost je velice specifická (např. schopnost komunikovat s koňmi, předávat své emoce pomocí písně, porozumět instinktivně charakteru zranění a instinktivně vybrat nejlepší léčbu). Schopnosti se poprvé projevují kolem desátého roku života, jejich síla vrcholí kolem třiceti let, pak nepatrně slábne. Schopnost besanna či besanny nelze nijak získat ani předat. Obecně se soudí, že tento jev je způsoben okolnostmi při narození (např. konstelace hvězd, síla magie v místě narození). Speciálním a častým případem besanny jsou vědmy. Téměř výhradně ženy, mají schopnost předvídat, jakými stezkami se může ubírat budoucnost. Jejich prokletím je, že z mnoha možných budoucností nedovedou rozeznat tu, která skutečně nastane, a jakým přesně sledem událostí k ní dojde. Proto nedokáží budoucnost příliš ovlivnit.

Besanny a vědmy, které unavil život mezi lidmi, se sdružují na Ostrově Tkadlen. Prostředky pro obživu získávají zejména tkaním nesmírně cenných látek, o kterých se tvrdí, že mají kouzelné vlastnosti. Říká se, že dokáží poradit v každé strázni, ale zároveň za své rady žádají takovou cenu, že jejich pomoc si dovolí hledat jen naprostý zoufalec.

Dále kolují pověry o laenimh, což jsou duchové přírody. Hrají roli spíše skřítků, pokud je člověk rozzlobí, tropí mu naschvály, pokud si je udobří, přinášejí drobné radosti. V některých místech (zejména v horách) se jim ale přisuzuje moc srovnatelná s bohy.

Každá vesnice má také svůj strom nebo kámen, kde probíhají všechny náboženské obřady. Tato místa mohou nahrazovat dříve používaná obětiště. Dodnes ale lidé občas přinášejí oběti laenimh na stará místa. Principem oběti je napodobit oběť Matky a skrz magii oběti vdechnout život své představě. K usměrnění obětí se používaly figurky, znázorňující požadovaný výsledek (například panáček se zvýrazněnou poraněnou částí těla, která se měla uzdravit, nebo těhotná žena, pokud mělo kouzlo způsobit početí apod.).

Církev se dělí na dvě hlavní větve – Laghany, zasvěcené Otci, a Niany, zasvěcené Matce. Každá větev má své domy, tzv. dírneny, které kombinují prvky kláštera a školy. V dírnenu je určitá komunita stálých obyvatel a dále tam přicházejí mladí uchazeči, kteří zde 10 let studují, než získají titul laghana nebo niany. V dírnenech se uchovává vědění a kněží jsou téměř jediní, kdo umí číst a psát. Učedník může odmítnou na konci studia titul, ale platí pak dírnenu značnou částku, odvíjející se od toho, jak dlouho studoval, než odešel.

Pouze kněží smí vyslovovat jméno Otce a Matky. Kněží nepodléhají celibátu a mohou zakládat rodiny. Žijí do značné míry z poplatků za své služby, ale většinou mají i malou zahrádku a nějaký dobytek, takže na poplatcích nejsou zcela závislí. Platí se jim za jejich služby u porodu, svatby i pohřbu.

V Rícasealu vždy sídlí jeden laghan a jedna niana. Laghan má titul „Nejvyšší soudce“, Niana má titul „Nejvyšší ranhojička“. Jde o prestižní místa a Nejvyšší soudce a Nejvyšší ranhojička mají zároveň funkce hlavy církve.

 Laghanové, zasvěcení Otci, fungují i jako soudci. Jsou vyučení v zákonech a pod dohledem náčelníka rozsuzují spory. Při rozsudku má poslední slovo náčelník (případně kníže, král), který ale většinou dá na radu laghana. Laghanové sestavují smlouvy zejména o dědictví a koupi a prodeji majetku, ale i svatební. Zároveň jsou také ceremoniářem při korunovaci a uvádění nových knížat a náčelníků do funkce a funguje jako oddávající na svatbách. Laghanové mají obvykle příjmy ze sestavování smluv a dělení dědictví. Laghanové jsou většinou muži, ačkoliv mohou být přijaty i ženy.

 Niana, zasvěcená Matce, funguje zároveň jako vypravěčka příběhů, zejména na slavnostech, kde zpívá nebo přednáší balady. Funguje jako ceremoniářka na pohřbech a žehná novorozenému dítěti. Niany bývají zároveň často ranhojičky a určují vhodnou dobu k setí a sklizni, stejně jako radí v chovu domácích zvířat (určují, kdy a kde se mají připouštět zvířata, případně vybírají mezi zvířaty vhodné páry). Niany získávají peníze ranhojičským uměním a dostávají malý díl sklizně za své rady a odměnu, pokud je úspěšné připuštění hospodářských zvířat, které domluvily. Niany bývají ženy, ale mužům není zakázáno stát se nianou.

Lidé nosí své starosti a přání spolu s drobným darem ke kněžím – laghanovi pro záležitosti spravované Otcem, nianě pro záležitosti Matky. Ti vždy za úplňku přednášejí tyto prosby Matce a Otci na posvátném místě (obvykle velký kámen nebo strom někde poblíž vesnice, každá vesnice takové místo má), zbožní lidé mohou z dálky pozorovat. Ráno po úplňku pak chodí mezi lidmi a prozrazují jim odpověď Matky a Otce na jejich trápení, případně předávají či předepisují kouzla.

Na počátku byla mrtvá země a v ní žili Otec a Matka, ale dosud se nesetkali. Otec si ve své samotě vysnil vše živé na světě a vytvořil jejich podobu z hlíny – trávu, ovce, i vlky. Pořád to ale byly jen hliněné figurky, které se nehýbaly a nedýchaly. Až se pak jednoho dne setkal s Matkou. Ta viděla jeho dílo a zatoužila, aby se stalo skutečností. Věděla ale, že jen krev dává život, a tedy si sedmkrát vnořila nůž do těla, aby Otcovy výtvory mohly oživnout. Její oběť jim vdechla jiskru života. Tráva se zazelenala, ovce zabečely, vlci zavyli. Otec, když to spatřil tehdy rychle stvořil z hlíny ještě podobu Matky, a poslední záchvěv síly z její oběti přivedl zpět k životu ji samou.

Tak se pod korunami buků Matka zamilovala do Otce a on do ní a pojal ji za ženu. Jako svatební dar dala Matka Otci slunce, aby živilo dál její výtvory, a on jí daroval měsíc a hvězdy, aby svítily na jejich svět, když slunce musí odpočívat. Sedm nocí spolu leželi a z každé té noci porodila Matka jednoho syna a jednu dceru, kteří svými dětmi zaplnili svět. Jenže když ve světě vzkypěl život, přišlo s dobrým i to zlé. Lidé poznali bolest, únavu a zoufalství. Tehdy Matka stvořila své poslední dílo – Zámořské kraje, kam odvádí všechny, kteří si prožili svou míru utrpení. Tam se všechny duše znovu setkají v náručí Matky a navždy s ní zůstávají v zemi, kam strasti živých nedosáhnou. Od té doby Matka vládne nad Zámořskými kraji a Otec nad světem živých, i když se často navštěvují a oba se starají o své děti, ať jsou v jakémkoliv světě.