Živá příroda: Matka a macecha
aneb o zvířátkách a kytičkách, jak je ve Sněhurce neuvidíte
Kapitola pátá: Hmyz a podobní bezobratlí
Hmyz je nejrozšířenější a nejrůznorodější skupinou zvířat na planetě. Bohužel některé rody se rozhodly, že se nebudou zdržovat poctivou prací jako opylovači, potrava vyšších živočichů a podobně, ale budou se živit jako parazité. Komáři jsou z nich nejotravnější. Člověk poklidně usíná a najednou uslyší u ucha tenké bzzzzz… Už z principu nechce tu mrchu nechat napít a tak se posadí a začne lov. Samozřejmě je tma a malého komára těžko chytit. Druhá strategie je zachumlat se do všeho, co máte, a bránit se napodobováním mumie. Jenže za chvíli vám začne být horko a dojde vzduch. Vystrčíte hlavu, jen na kousíček, a hned bzzzz…
Pokud nebudete věnovat dostatečnou pozornost výběru místa na spaní, může se vám stát, že se položíte na mraveniště nebo vosí hnízdo. Důsledky si, doufám, dokáže každý představit sám.
Při přespávání v různých hostincích a herbercích se také může stát, že se hrdinové setkají s dalšími druhy hmyzu – vešmi a blechami. Lidské vši na jiných zvířatech nesají, ale oproti populárnímu rčení blechy psí na člověka jdou. A jak rády.
Brodění různými vodními toky může také přinést sblížení se zajímavými druhy jako jsou pijavice. Pokud je chcete použít v povídce, ověřte si, že v podnebí, odpovídajícímu tomu vašemu, nějaké pijavky žijí, ale můžou fungovat jako zajímavé zpestření. Zvláště díky tomu, že jejich sliny obsahují protisrážlivé látky a jejich kousnutí krvácí ještě dlouho poté, co se pijavice zbavíte.
Co se týče různých parazitů jako tasemnice, škrkavky, roupi, motolice a jim podobní, to nechám na vašem samostudiu, zmiňuji je jen pro úplnost. Možná bude lepší do některých detailů nezabíhat.
Kapitola šestá: Obratlovci, s výjimkou savců
Samozřejmě máme i živočichy větší a nám bližší, tedy obratlovce. Jinak také známé jako „večeře, kterou jsme ještě neulovili“. (viz. první část Lesní moudrosti) Hmyzu bude problém se zbavit, obratlovce bude spíš problém potkat. Následující přehled se, až na jisté výjimky, vztahuje převážně k naší přírodě, tedy krotké středoevropské fauně.
Paryby a ryby nebudu komentovat, protože pokud nebudete psát o Králi všech moří, tak se asi se žraloky moc nepotkáte. Každopádně žraloci se obvykle moc nepouštějí na mělčiny a za rok zabijí méně lidí než například hroši. Naše vody jsou poměrně bezpečné. Představa, že vašeho hrdinu zavraždí rozzuření okouni… Prostě ryby budou zajímavé spíš z hlediska jídla, o čemž už jsem mluvila.
Obojživelníci, tedy žáby, popřípadě mloci a čolci, nebudou zajímaví ani jako to jídlo. Většinou mívají hodně kožních žláz, které vylučují různé „nechutné“ látky, takže nejsou moc jedlé. (Ale není pravda, že když sáhnete na ropuchu, tak dostanete bradavice.) A hlavně jsou moc malé na to, aby se vyplatilo se s nimi namáhat. Pokud tedy nehodláte kolemjdoucího skokana nebo rosničku (myšleni obojživelníci) políbit, abyste vyzkoušeli všechny možnosti, tahle skupina nás také zajímat nebude.
Plazi. Tady to bude těžší. Zaměřím se na plazy středoevropské, konkrétněji české. Ještěrky a slepýš nás nezajímají, protože na eventuálního hrdinu nebudou mít žádný významný vliv. Hadi by mohli. U nás žijí čtyři druhy užovek (obojková, podplamatá, stromová a hladká) a jeden druh zmije (obecná). Užovky jsou hadi nejedovatí, zmije, jak jste už někde pravděpodobně slyšeli, jedovatá je. Přesto je pravděpodobnější, že vás kousne naštvaná užovka. Je to jednoduché – do výroby jedu se musí investovat a chvíli trvá, než se nějaká zásoba vytvoří. Když vás uštkne zmije, tak to znamená, že se chudák pěknou chvíli nenažere, protože jí nezbude jed na lov, zatímco takovou užovku kousnutí nic nestojí. Nicméně dospělý zdravý člověk by měl uštknutí naší zmije obecné přežít. Nějakou dobu mu bude zle, ale i bez ošetření by se s tím měl vypořádat sám. Nějaké vysávání, vypalování rány nebo vyřezávání masa mu ublíží ještě daleko víc (a s jedem to vůbec nic neudělá). Hadi jsou ovšem stvoření plachá a je spíš vzácnost na ně narazit.
Pak jsou tu ptáci. Sokolnictví se tu vyhnu, neboť s ním mám zkušenosti jen velmi omezené. Nicméně si dovolím doporučit, abyste si dohledali velikost a váhu ptačího společníka, kterého hodláte použít. Pokud budete tvrdit, že váš hrdina nosil na zápěstí celé dny orla mořského (4-7 kg), dočkáte se přinejmenším skeptického odkašlání. Jinak opět mohou posloužit jako potrava (byť bez pastí nebo sítí špatně lovitelná) nebo jako kulisa po bitvě, kam nějací havrani určitě přijdou oklovávat mrtvoly, celí šťastní, že mají bez práce takové pěkné mršiny. Jenom podotknu, že havran není samec od vrány, že jsou to dva živočišné druhy.
Kapitola sedmá: Savci, s výjimkou člověka
Pravděpodobně nejčastějším savcem, se kterým se vaši hrdinové setkají, budou různé druhy hlodavců, zejména myší, myšic, hrabošů, potkanů a krys. Může se snadno stát, že se ráno probudí a zjistí, že obtížně získané jídlo zmizelo v malých hlodavých tlamičkách. Myši se dostanou i na místa poměrně vysoko a stačí jim velmi malá opora. A nepohrdnou ničím, chlebem počínaje, kusem pečeně konče. Jedna z mála účinných obran by byla uložit jídlo do kotlíku, přikrýt poklicí a zatížit.
O velkých býložravcích jsem se už zmiňovala v kapitole věnované lovu, takže k těm se už vracet nebudu. Jenom nepodceňujte divoká prasata, ať už bachyně se selaty nebo kňoury. Jsou to chytrá zvířata, jsou to velká a silná zvířata, a zaručuji vám, že pokud váš hrdina nějaké naštve, tak ho čeká buď krásná noc na stromě nebo usne navěky a jeho přátele bude čekat ne zrovna příjemná práce, spočívající v dohledávání kamarádových střev a dalších vnitřností.
Spíš se zaměřím na šelmy. Kuny, lišky a lasičky budou spíš zajímat hrdiny, vlastnící kurník. Ale prosím, zapomeňte na vlčí smečky, které po večerech přepadávají osamělé poutníky. Vlci nejsou blbí a moc dobře ví, že člověk mívá takové železné ostré věci, které zapíchnuté v kožichu docela bolí. Samozřejmě, normální vlčí smečka by samotného neozbrojeného člověka zvládla, ale proč by to dělala? Je to přípustné pouze v případě opravdu extrémního nedostatku zvěře nebo za předpokladu, že jsou vlci očarovaní. Srnec je pořád lepší kořist. To už bývají nebezpečnější zdivočelí psi, kteří postrádají vrozený strach z člověka.
Na druhou stranu jsou vlci plachá a nedůvěřivá stvoření, která se sotva nechají ochočit, když jim nabídnete kus masa. Pokud hrdina najde vlka zraněného, věřte mi, vlk hrdiny nepozná a nepochopí, že mu chce jen obvázat tlapku. Zkuste pohladit zraněného vlka a jste pokousaní, než řeknete švec. A i kdyby byl nakrásně tak zesláblý, že by se vás nepokusil rozsápat, nebude si to pamatovat a nepřivede vám svou smečku na pomoc, až vás příště zajmou skřeti.
Rysi, další původně naše velká šelma, smečky netvoří. Jsou kočkovití.
Medvědi taktéž netvoří smečky. S medvědy je jeden zásadní problém – nemají mimické svaly. Což znamená, že neumí měnit výraz obličeje jako kočkovité nebo psovité šelmy nebo primáti. Praktický důsledek? Naštvaný medvěd a spokojený medvěd vypadají úplně stejně. Pokuste se opatrně vycouvat v každém případě. Nejste Vinnetou a s perořízkem ho nedostanete. Naděje, že to není medvěd, že je to převlečený Vašek, jsou poněkud bláhové. (Jednoduchý test: Pokud se vám to snaží něco vysvětlovat, je to převlek. Pokud se vás to snaží sežrat, je to medvěd.)
Co se týče nebezpečí různých savců, dovolím si sdílet příběh z amerických národních parků. Tam vídáte často cedule, upozorňující na výskyt medvědů a pum, spolu s doporučením, že když už je potkáte, máte zvednout ruce nad hlavu, abyste vypadali větší, a v případě napadení se bránit (hrát mrtvého nepomáhá). Varování jsou obsáhlejší, ale tyto rady jsou jejich základem. Jediné varování, které je neobsahovalo, bylo varování v oblasti, kde se vyskytovali laně jelena wapiti s mladými. Instrukce pro setkání s wapiti byly prosté – run and keep running. Tedy pokud dojde k napadení, běžte a nezastavujte.
Kapitola osmá: Kvítí a stromoví, s malou odbočkou na houby
Ač jsem zoolog, je třeba sem napsat i několik slov o flóře. Samozřejmě to může být jídlo, když budete šikovní, tak i koření. (Jen si zjistěte, jestli to v daných podmínkách opravdu roste. Hrdina, trhající pod Řípem manga, buď není pod Řípem nebo to nejsou manga nebo by se nad sebou někdo měl vážně zamyslet). Větve nebo vřes se dají použít jako postel (a když se přes smrkové chvojí přehodila karimatka, kupodivu se na tom nespalo špatně, jen si člověk nesmí uřezat moc tlusté větve, ty pak tlačí). Oproti tomu když se vám povede lehnout si na nějaký potměšilý kořen, ráno si vaše záda budou pamatovat každý detail jeho povrchu. Kořeny a pařezy se taky ve tmě moc rády pletou pod nohy. Pařezy se dají použít jako sedátko, ale mívají na sobě smůlu, takže se pak těžko odchází. A ty rovné pařezy, které přímo zvou k posezení, vznikají jen když strom někdo pokácí pilou, takže uprostřed pralesa, kam lidská noha nevkročila, působí přinejmenším podivně.
Kytice pro hrdinovu vyvolenou je krásná věc, ale pro jistotu si zkontrolujte, že vám dotyčné rostliny v danou chvíli kvetou. Léčivé rostliny se sice použít dají, ale nečekejte účinnost a dostupnost paralenu. Když požadovanou čarovnou bylinu nenajdou, bude hrdina prostě muset zatnout zuby a zranění (nebo rýmičku nebo průjem nebo co zrovna má za problém) přežít.
Je jedna věc, kterou je třeba si uvědomit – většina našich lesů není původní. Není přirozené, aby se velké plochy lesa skládaly z porostu jediného druhu stromů. A klasický vysoký les, jaký vytváří smrkové monokultury, je z biologického hlediska jen o málo lepší než poušť. Určitě to znáte, spousta vysokých smrků a na zemi neroste nic. Takhle žádný přirozený les nevypadá. Právě nízké mlází a keřové patro je domovem pro spoustu druhů, které žerou další druhy a tak dále. V praxi to znamená, že se vaši hrdinové budou muset prodírat o něco víc než vy, když jdete na houby, a po dešti budou za pár metrů vypadat, že se koupali.
A když jsme u těch hub… Minule jsem je poněkud opomněla, takže dnes jen poznamenám, že je to dobrý zdroj potravy nebo otravy, podle toho, co potřebujete. Halucinogenní houby mohou být použity také. (Tady vás nenabádám, abyste je vyzkoušeli. Nechci se dostat do problémů.)
Shrnutí:
Stejně jako v reálném životě pracujte pouze s rostlinami, houbami a zvířaty, které znáte nebo jste si je předtím vygooglili. Pokud se váš příběh odehrává v reálném světě v minulosti, ověřte si, že dotyčný druh už tehdy u nás žil, protože mnoho druhů k nám bylo zavlečeno později z jiných částí světa. Možná jste si všimli, že jsem se záměrně vyhnula vztahu lidí k domácímu zvířectvu a polním plodinám. O tom snad někdy příště.
Původně publikováno na barka.blog.cz