Lesní moudrost pro začínající fantasy hrdiny I.

První část minisérie o těžkém životě hrdinů. Dojde v ní k několika brutálním vraždám nevinných lesních tvorů, rozbíjení naivních představ a navádění ke krádeži.

Všichni tu situaci dobře znáte. Náš ultra-slušný farmářský chlapec musí opustit svou vesnici a vydat se na cestu divočinou. Rebelové si musí postavit město v lesích. Svět postihla katastrofa a ve městech není bezpečno. Prostě a jednoduše jste se rozhodli popsat život bez luxusů civilizace. Pozor, přátelé, vstupujete na tenký led. Život v minulosti nebyl žádná pohádka. To vám jistě nemusím nikomu vyprávět, všichni jsme měli dějepis a většina z nás má v hlavě mozek s fantazií. Ale popsat skutečné přežití v divočině, aby nepůsobil jako naivní představy někoho, kdo celý den prosedí u počítače, není jen tak. Proto se tu pokusím vypíchnout několik věcí, které mě štvou na knihách, filmech a seriálech, obvykle americké výroby.

Dobrá, pokud se chcete vydat „zpátky do lesů,“ doporučuji si aspoň něco zkusit. Pokud jste v životě nespali pod širákem, těžko si asi představíte, jak zatraceně tvrdý dokáže být jeden malý kořen. Pokud jste nikdy nešli dál než na autobusovou zastávku, těžko popisovat, jak hrdinu tížila jeho přenosná kamna. Já jsem měla to štěstí, že mě vychovával skautský oddíl, máma, která vyrostla na Londonovkách a Setonovkách, a táta, odchovaný skautským oddílem. Ale dobře, ne každý má někoho, s kým by mohl vyrazit, a vyrazit v jednom člověku není úplně ono. Tak si zkuste aspoň něco přečíst. Za nejlepšího v tomhle směru považuji Ernesta Thompsona Setona, například knihu Dva divoši. Seton znal tyhle věci z první ruky a určitě bude dobrým pomocníkem.

Ale teď už ke konkrétním prohřeškům.

ČÁST PRVNÍ – JÍDLO V DIVOČINĚ

Kapitola první: Lov a stopování
Tady můžu posloužit hodně informacemi z první ruky, protože vzhledem k tomu, že doma máme dva certifikované lovecké psy a třetího ve výcviku, zvěřina se nám do ruky dostane.
Prvním úkolem je nebohé zvíře/večeři vůbec najít. Pokud je vaše postava vesnický lovec, neměl by to být takový problém. Ti znali stezky zvěře v okolí, věděli, kdy a kde zvěř chodí, a dovedli si na ni počíhat. Pokud je váš hrdina v lese neznámém, kde se ani nehodlá zdržet, má smůlu. Protože představa, že bude jelena stopovat podle otisků kopyt v půdě je krásně naivní a naprosto nesmyslná. Schválně, až půjdete do lesa, dívejte se po zemi. Vidíte tam někde nějaké stopy? Tedy někde jinde než na rozbahněné cestě? Je mi líto, ale lesní půda stopy příliš nedrží. Takže pokud nemáte loveckého psa, jste v pytli.
Ale dobře, dejme tomu, že se krčíte v křoví a koukáte na vytouženého srnce. Jenže jak ho dostat? Oblíbený způsob je luk a šíp. Dobře, to by určitě šlo, ale zapomeňte na ostrostřelce typu Robin Hood. Váš hrdina může mít dobrou mušku, ale pořád míří ve velmi těžkém terénu a na terč, který se může kdykoliv pohnout. Kromě toho se bude muset přiblížit opravdu velmi blízko, aby vůbec měl pořádný výhled. I tak má tento způsob lovu velmi malou úspěšnost. Oproti pušce má luk dvě výhody. Většinou nezpůsobí jen lehké zranění, když už se trefíte, buď zvěř zabijete nebo zraníte tak, že ji brzy a snadno najdete. A pokud se netrefíte, nevyplašíte ostatní.
Takže jak si má chudák hrdina nalovit? Nejlepší poměr výtěžek : naložená námaha mají pasti, ke kterým je ale opět potřeba znalost stezek zvěře v daném místě a nějaký čas. Připadá v úvahu, když hrdina loví kolem své vesnice. Další možnost je poslat ho k vodě, tedy na ryby, ale upozorňuji, že na lov ryb oštěpem je třeba také hodně zkušeností. Do ruky se to prý dá a na udici by to snad taky šlo. Pokud jde o hrdinu zápecníka, který nikam neputuje, může používat pasti na ryby, například vrše.
Kapitola druhá: Zpracování zvěře
Výborně, takže máme nějakou úspěšně ulovenou zvířecí mrtvolku, ale co s ní?
Slabší žaludky by měly následující řádky číst opatrně nebo raději vůbec.
Začnu s drobnou pernatou zvěří typu bažant a kachna. Mimochodem, věděli jste, že bažant není v Čechách původní? Ale dost už. Ptáka oškubeme, což udělá hrozný nepořádek. Pokud nechcete, aby vám hrdinové příštích několik dní chodili opeření, navrhuji trochu poodejít od hlavního tábořiště. Druhá možnost je stáhnout kůži celou. Odstřihne se hlava, křídla a nohy. Pak se pták vyvrhne, tedy se odstraní vnitřnosti. Ty se nejí, některé, např. žaludky a srdce, se můžou dát případným psům, ale střeva, plíce a podobně se většinou vyhazují. Nejlépe někam dál do lesa, dost páchnou.
A teď nastává ten problém. Pokud se zvěřina nenechá několik dní odležet, pak musí mít váš hrdina opravdu, opravdu dobré zuby. Není dobré zkoušet upéct kachnu, která ještě před hodinou plavala v rybníce.
U drobné srstnaté, tedy králíků a zajíců, je postup podobný, jen se samozřejmě neškubou, ale stahují. Vysoká, tedy jeleni, srnci, daňci a jim podobní, se, prosím, nikam nenosí, ale vyvrhují se na místě. Jenom takový průměrný srnec váží kolem 15-20 kg a to se docela pronese. Schválně, vezměte si něco podobně foremného, třeba spacák, vycpěte ho na patnáct kilo a chvíli ho noste po zahradě. Ale dobře, to jde, patnáct kilo zase není tolik. Ale, prosím, naučte se rozpoznávat rozdíl mezi srncem a jelenem. Srnec je milá, patnáctikilová, cca 70 cm vysoká koza. Jelen je dva metry vysoká stopadesátikilová kráva. Plus mínus třikrát tak vysoký a desetkrát tak těžký. Prosím, neplést si pojmy s dojmy. Pokud si nejste jistí, běžte se podívat do zoo.
Zvěř černou, tedy divoké prase, tady rozebírat nebudu. Pokud se váš hrdina sám, bez přátel a smečky psů, vydá zapíchnout kance, tak večer z lesa sice někoho vynesou nohama napřed, ale divočák to nebude.
Kapitola třetí: Vaření
Vaši hrdinové se tedy smutně dívají na zpracovanou mrtvolku, která ale stále není nic víc, než hromádka syrového, jen obtížně poživatelného masa.
Ano, je čas prokázat své kulinářské umění.
Možnost číslo jedna je maso nějak povařit. To by fungovat mohlo, ale pozor! Kotlík musíte nad oheň nějak zavěsit. Samozřejmě existuje klasický způsob zabodnout dvě vidlice a přes ně položit prut, ale je třeba najít dvě přibližně stejně dlouhé neztrouchnivělé vidlice. Ale nemožné to není a předpokládám, že to by mohlo fungovat docela dobře. Nebo můžete kotlík bez jakýchkoliv ceremonií postavit doprostřed ohniště. Ale jestli otevřete nějakou starší zálesáckou knížku a najdete tam nejrůznější fantastické závěsy, zapomeňte na ně. Většina z nich je naprosto nepoužitelná.
Jenomže kotlík není papiňák a vařit v něm maso bude chvíli trvat. Tak co místo toho?
Upéct! Buď naporcovat, naházet na rozžhavené kameny a smířit se s popelem a pískem v zubech, nebo zkusit malé zvíře nějak upéct v celku. Při této možnosti počítejte, že ve výsledku bude maso zvenku poněkud spálené, uvnitř poněkud syrové a mezi tím bude kousek dobře propečeného masa.
Také pamatujte, že hrdinové pravděpodobně budou mít omezené zásoby koření, zejména soli, takže jakékoliv ochucování jídla bude poněkud problematické.
Kapitola čtvrtá: Lesní plody
Pokud se ovšem vaši hrdinové rozhodli živit se rostlinstvem, opět se zamyslete. Oblíbená potravina jsou bobule. Vzpomeňte si, jak jste jako malí chodili na borůvky. Jak dlouho vám trvalo, než jste nasbírali jeden hrneček? A na jak dlouho by vás v namáhavém dni hrneček borůvek zasytil? Jistě, dá se najít spousta jedlých rostlin, můžete jíst bezové květy, šťovík (ale v menším množství), sedmikrásky, květy pampelišek, oříšky a podobně. Pokud narazíte na opuštěnou jabloň, ať si hrdinové dopřejí pláňata. Ale jedli jste někdy pláňata? Obvykle jsou pořádně kyselá. S vegetariánskou stravou je ten problém, že je sezónní a když si nedáte pozor, stane se vám, že postavíte sedmikrásky a výše zmíněná pláňata vedle sebe.
Shrnutí:
A teď si to spočítejte. Jak dlouho to potrvá, než hrdina najde zajíce a úspěšně ho ubezduší? Než ho stáhne? Než se udělá oheň a připraví jídlo? A to ani nemluvím o nutnosti nechat ušáka odležet. Vážně vaši hrdinové během toho prchají před hordou zloduchů? Protože to vypadá, že jde o orientační pochod, kde se vždycky krátce po poledni vyhlásí všeobecné příměří a obě strany vyběhnou shánět večeři, aby kolem půlnoci jedly. Nebylo by jednodušší jim nabalit sušené maso a nějaké „trvanlivé“ potraviny, něco typu lembasu? A nechat je sem tam zajít do nějaké vesnice a něco nakoupit? Nebo aspoň ukrást?

 

Původně publikováno na barka.blog.cz

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *